Společný prostor pro blahodárnou změnu...

Stále jsme to my

19. září 2015 v 17:23 | Akja |  cestou ke změně
Jak poznáme již transformované jedince? Takoví lidé už v sobě nemají žádný boj, žádné utrpení. Při hovoru s nimi, se nesnaží nikoho o ničem přesvědčovat a v emocionální diskuzi s druhými se jen usmějí a jsou pevní, jako skála, svojí vírou v jednotu. Ostatní cítí, že jejich soudy nemají pro takového člověka žádný význam.

Mnoho lidí píše, hovoří o transformaci, ale spíše jako o něčem, co se nám přihodí a ještě lépe, co se přihodí těm druhým, protože oni to potřebují - změnit se. Jak by se nám líbilo, žít bez boje a utrpení? Jsme na to připravení? Jsme vůbec schopni takovému životu porozumět? Někteří z nás hledají celé roky a doufají v transformaci, ale stále čekají, že přijde vlna lásky a vše udělá za nás a náhle nikdo nebude soudit a kritizovat a všichni budou žít v harmonii.

Transformaci můžeme uvést do chodu jen my sami. Je to výrazná změna životního stylu. První transformovaní lidé jsou nám známi jako osvícení duchovní mistři, většinou z Indie. Nyní chceme tohle osvícení zažívat všichni v našem každodenním životě. Také se užívá pojem produchovnit hmotu. Napíši velmi polopaticky jak na to.


Takže my, ostatní, neduchovní mistři fungujeme tak, že naše fyzické tělo je řízeno vědomím mysli a ta je napojená na společnou duchovní podstatu všech bytostí. Fyzické tělo si ukládá do svého vědomí všechny pocity, které zažilo, např. bolest při úrazu, blaho z koupele, ublížení atd. Naši realitu si vytváříme tak, že vědomí mysli rozhodne, co budeme zažívat, (podle plánů společné duchovní podstaty) a fyzické tělo rozhodnutí mysli podpoří, nebo také znemožní, podle paměti svého vědomí. Takže se rozhodneme třeba udělat dětem táborák, ale fyzické tělo si pamatuje, že se jednou spálilo a začne kazit náš plán všemi možnými způsoby, až třeba začne pršet.
To známe všichni, ale co je na tom to nové?

To nové, to transformované je to, že se naučíme produchovnit hmotu, uvědomovat si pocity těla. Vynést podvědomí do vědomí. Na příkladu našeho táboráku by to vypadalo tak, že se vědomím mysli rozhodnu udělat oheň a přidám ke spolupráci vědomí fyzického těla tak, že procítím, jak se tělo cítí v blízkosti ohně. Zaměřím se vědomě na příjemný pocit z ohně a tím nežádoucí pocit vymizí a táborák se skvěle vydaří. Takhle začneme zažívat vše bez omezení.

Neznamená to, že se již nebudeme poučovat ze svých chyb, spíše to znamená, že nebudeme dělat chyby. To je ta cesta dovnitř, o které jsem již dříve napsala. Je to cesta spolupráce s pocity fyzického těla - produchovnění hmoty. V tom spočívá celá naše transformace. Budoucí děti se to přirozeně naučí od nás a bude to pro ně samozřejmostí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama