Společný prostor pro blahodárnou změnu...

Atlantida

4. července 2015 v 16:08 | Akja |  Výklad karet
Uvádím zde můj starší článek z roku 2011, protože je o bezpdmínečném přijímání, které nám stále dělá potíže.

Příběh o Atlantidě ( 2011 )


Můj příběh je z vlastní esoterické poradny na Šumavě.
V minulých letech se po telefonu objednala do poradny jistá paní jménem nějak, jako Limonáda. Věnuji se sledování myšlenek, představ a různým dalším stopám, vedoucím k lepšímu uvědomování si sama sebe, proto mne zaujal podivuhodný sen, který jsem měla den, nebo spíše noc před příchodem paní L.

Ve snu jsem se ocitla v Atlantidě přesto, že jsem si ještě skoro nic o této bájné zemi pořádně nepřečetla a také mne nijak více nepřitahovala. Ale náhle bylo vše tak jasné. Ano jsem Atlantiďanka a jaká - velmi spravedlivá a "hodná" a vysoce vážená. Skupina lidí přivádí nějakou ženu a já vím, že napáchala mnoho škody. Ubližovala lidem a zvířatům tím, že na nich prováděla všelijaké pokusy a rozřezávala jejich těla. Němě jsem přihlížela, jak ženu přivádí na okraj skalního útesu a je vržena po hlavě dolů. Vidím její tvář jak se rozbila a teď vnímám, že je něco špatně a probouzím se ze snu.

Druhý den vešla do poradny paní L. Nádherná mladá žena s dlouhými blond vlasy, s krásnýma, lehce přimalovanýma očima a perfektní postavou. Paní L. žije velmi blahobytným způsobem života. Může si dovolit i služebnou. Návštěva proběhla v pohodě a v porozumění. Na rozloučenou jsem se jí svěřila s mým snem a s mojí obavou z její návštěvy.
Paní L. se úplně rozzářila a vysvětlila mi, že už prodělala deset operací po celém těle. Kladla si často otázku, proč do ní lékaři pořád řežou? Dále mi popsala, jak závodně plavala, ale protože se neodvážila skočit po hlavě z věže do bazénu, tak si ji trenér dobíral, až tam přestala chodit. A ještě mi vylíčila, že má obličej samou jizvu z dětství od útoku psa. Divila jsem se, že to není vůbec vidět, ale paní L. mi odpověděla, že má nějaký diamantový, odborně provedený makeup. Tohle jsem jí měla prý říci, jako první.

Velmi jsem se podivila, že by to opravdu fungovalo, něco za něco, oko za oko, zub za zub?
A také, jak jsem o tom všem mohla vědět já? Já a Atlantida? Já a minulé životy, vždyť na ně ani nijak zvlášť nevěřím. Nebo, že by nějaká prapraprababička v mých genech?

Odpověď na své otázky zatím neznám, ale příběh má pokračování a přivedl mne k mnohem úžasnějšímu poznání.

V minulých měsících jsem při návštěvě mých oblíbených esoterických stránek na internetu našla jakýsi channeling Kryona. Opět mám k těmto druhům zpráv špetku nedůvěry a jsem velmi opatrná, nežli si něco oblíbím, ale nebrzdí mne žádný strach. Kryon píše, že v tomto období je potřeba pročistit naše vzpomínky z Atlantidy a že tam byl každý, kdo jeho řádky čte. Ať položíme ruku před monitor a on nás tam zavede. No, já jsem tam zřejmě nebyla, tak jsem položila pravou ruku před sebe a zavřela oči. Šup a byla jsem tam a ta skvělá "hodná" Atlantiďanka ze snu. Protože jsem byla na straně "hodných" a zkáza Atlantidy byla jistá, mohla jsem nastoupit na loď a zachránit se na jiném vzdálenějším území. Atlantida se na vzdáleném obzoru s burácením potápěla pod vodu, ale já nemohla mluvit. Bylo mi úplně jedno, že zanikla Atlantida, to bylo přirozené, ale velmi mi bylo líto té ženy, co shodili ze skály…

Jak mohl člověk "odsoudit" člověka a myslet si, že on je ten "hodný", když také ublížil druhému? Ne, člověku nenáleží soudit a posuzovat. Ať si každý dělá přesně to, co chce! A konečně moje loď plula dál na klidné vodě vstříc probuzení. Kryon se rozloučil.

Jestli někdo z nás namítne, že není možné, aby si dělal přesně to, co každý chce, představme si, své děti. Velmi je milujeme a jsme rádi, když v sobě objevují svůj potenciál a necháme je dělat přesně to, co chtějí. A úplně stejně je možné milovat všechny ostatní lidi v našem okolí a radovat se z jejich vítězství. Vzájemné respektování a tolerance není jen utopie, ale naše nové směřování, pokud se chceme dostat z karmického řetězu - oko za oko, zub za zub a začít žít konečně svůj vlastní život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jirka Jirka | 28. října 2015 v 0:03 | Reagovat

Zahrnuje bezpodmínečné přijetí jiných lidí i bezpodmínečné přijetí jejich činů?

Někde v tomhle směru je možná možné hledat ten správný postoj či postup, myslím.
Své dítě miluju stále stejně i když dělá chyby. Ale za ty chyby ho nechválím. A když ho vidím třeba něco rozbíjet, zkusím ho zastavit.

2 Akja Akja | 28. října 2015 v 23:56 | Reagovat

[1]: Dějí se jen ty věci, které svojí myslí vytvoříme. Když už se budu bát, že můj syn něco rozbije a myslet na to, pak to energií mysli přitáhnu a něco opravdu rozbije. Tak jsem to myslela - přijmout odpovědnost, za vše co se v mém životě odehrává a neodsuzovat člověka který mi umožnil tohle zažít.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama