Společný prostor pro blahodárnou změnu...

Anunnaki, vina a smysl života

21. července 2015 v 10:39 | Akja |  cestou ke změně
Jaký smysl má náš život tady na Zemi? Všichni zde žijeme své životy ze stejného důvodu a sice pro transformaci. Někdo to přirovnává ke škole. K intenzivnímu výukovému kurzu. Ale není to o učení o nabývání informací, je to o uvědomění. Všechny informace známe a máme je neustále při sobě, nový je jen způsob, jak s nimi naložíme.

K hledání transformace se musíme trochu rozhoupat. Není to úplně automatické, přestože je to naše poslání. Někdo to svádí na Anunnaki, že oni nám zamezili přístup k celému uvědomění své bytosti a způsobili naše zotročení. Ale je to opravdu tak?


Jednou jsem napsala - ano, ano, Anu, ten to všechno spískal. Bylo to před mnoha lety a diskutující to tehdy brali spíše za překlep. Dnes je povědomí o Anu větší, díky videím o planetě Nibiru. Ale je možné někomu dávat vinu?

Vina je to, co vlastně způsobuje všechny naše potíže. Ano, jsme uvězněni v představách náboženství, jako slabý hříšník s vinou a nad námi Bůh se zástupem Andělů a tohle dílo je připisováno Velkému Anu, zástupci Nebes. Ale opět připomínám, že máme svobodnou volbu a můžeme kdykoli tohle "vězení" opustit. Pro naši transformaci je udržování téhle představy nemožné.

Vracíme se zpět k Jednotě, ke své plné síle. A komu máme dát za vinu naše neutěšené životy? Nejdříve je potřeba vypořádat se s vinou. Vina vzniká posuzováním, přirovnáváním a to už nám v Jednotě neslouží k ničemu. Naše životy a těžkosti v nich, jsme vytvářeli my sami z důvodu uvědomování se. Anu byl jen další aspekt, který nám to umožnil.

Transformace nás navrací k našemu pravému bytí v uvědomění se, jako tvůrce své reality. Přijměme plnou odpovědnost za své životy. Vymažme si ze svého slovníku slovo vina. Vím, že všichni ihned slyšíme větu z Bible - Ať hodí kamenem, kdo je bez viny. Ale právě náboženství nás vychovalo v tomhle nesmyslném kolotoči - hřích - vina - trest. Pokud souhlasíme s transformací a životem na vyšší úrovni uvědomění, uvědomme si, že tam už není hřích, vina ani trest.

Další úroveň vnímání, jak někdo pojmenoval pátá dimenze, je o splynutí pozorovatele s pozorovaným, je o uvědomění se vědomí ve své, sebou vytvořené realitě. Když namalujeme krásný obraz, máme radost z jeho vytváření a cítíme u toho nějakou vinu, že se obraz zrodil? Kdepak, cítíme radost z tvoření...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama